Dovolte mi zamyšlení. Jsem na několika akvaristických portálech a už jsem unavená a i znechucená lidmi, kteří si myslí, že rybka, která se dorůstá až devíti centimetrů, se spokojí s obydlím, které jí nabízí centimetrů patnáct.
Proč lidé chtějí chovat tvora a nechtějí mu nabídnout kvalitní život? To se netýká jen bett nebo jiných ryb, ale třeba i psů. Vždyť za ty tři stovky, co stojí ten blbý Betta kit, se dá pořídit dvacetilitrová nádoba!
Nejraději bych takového člověka zamkla na tři dny na záchod, aby si konečně dokázal představit, jak se ten živý tvor asi cítí, když má omezenou možnost pohybu, nulové podněty a jeho jediným společníkem je chlad.
Co lze vidět v takové dvoulitrové kaluži? Schlíplou bettu, často s rozpadajícími se ploutvemi, která si nemůže lehnout jinam než do bordelu na zem. Opravdu je pro někoho požitek dívat se na nešťastného a unuděného tvora? Copak nechce vidět bettu v celé své kráse? Jak se naparuje před samičkou, jak se jí dvoří, nebo jak prohání jiné rybky? Uvidí tady vůbec ty nádherné svatební tance? Pozná osobnost své betty, když jí nedá prostor a šanci se projevit? Proč si tedy místo živého tvora nepořídí bettu plastovou? Výsledek by byl totiž stejný...
Fér nabídka pro ty, kteří rybku do té nádoby chtějí opravdu umístit.
Pokud stále trváte na svém, nebuďte srabi a jděte si aspoň na 12 hodin sednout na ten záchod (klasické velikosti). Bez mobilu, čtení, jakýchkoli podnětů, prostě v podmínkách, které doživotně nabízíte té rybě. Zvažte, jaká to pro vás byla zkušenost a jestli ji opravdu přejete někomu dalšímu. Pokud to pro vás bude úžasný zážitek, tak se o něj klidně podělte s vaším mazlíčkem. Dovolím si ovšem pochybovat, že to vůbec dáte...
Žádné komentáře:
Okomentovat