Sedím v práci, je sychravé podzimní
odpoledne.
Přes okno vidím žloutnoucí stromy a za nimi v lehké
mlze louku, po které se dopoledne proháněla srnka.
Když pohnu
očima doleva, zubí se na mne z plakátu kudlanka nábožná a od ní
utíká tyranosaurus rex.
Je tu klid, ticho, nehne se skoro ani
lísteček. Možná se jich přece jen pár pohnulo, když tu před
půlhodinkou proplachtil pelikán, co se rozhodl užít si trochu
svobody a nesedět jen v zoo. :-)
Mám tyhle „nudné“ a pomalé dny
ráda, nevadí mi sedět tu deset hodin, jsem ráda sama. Občas
přijde nějaký návštěvník, zmatený školní výlet a nebo nás
potká výpadek proudu jako dneska ráno. Počítač to vzdal a
odmítl vytisknout byť jen jediný lístek, ještě že skoro nikdo
nechodí. Tyhle drobné kolize a potíže mne baví, nedokážu
vysvětlit proč. :-)
Čas se tu dneska tak příjemně
vleče, zrovna mi dohrávají titulky Hunger Games 2 a já sedíc v
teple pozoruju ten boží klid venku. Za zády mi občas zařve lev,
pohádají se opice, nebo diskutují plameňáci.
Svět je prostě krásný, zvlášť na
podzim. I když je ten svět občas „docela jiný“. ;)